Přinášíme vám rozhovor s trenérem českého MMA klubu JMFS působícího v Ostravě, Havířově a Opavě Jakubem Mullerem, pod jehož rukama vyrostla řada špičkových zápasníků. Mezi jeho trenérské úspěchy patří skutečnost, že dokázal dovést své svěřence k titulům mistra ČR v pěti různých bojových sportech. Jaký je jeho názor na domácí scénu MMA? A jaké je tajemství jeho tréninkového úspěchu? Čtěte dále v rozhovoru pro ExtraRound.cz
MMA je velkým fenoménem této doby, nejen v Japonsku či USA, ale i například v blízkém Polsku. Co mu u nás chybí, že zatím obtížně proniká na širší veřejnost?
Celkově si myslím, že v ČR bojové sporty nemají dobré jméno a nejsou až tak populární. Není to jenom o MMA, ale i kvalitní boxeři, judisti, thaiboxeři nedostávájí dost pozornosti od fanoušků, médií, sponzorů a v neposlední řadě kluby nejsou podporovány městem. Zápasníci mají image holohlavých agresivních hlupáků a to je špatně. Když jsme byli v Polsku, tak je to úplně jiný svět. Bojovníci jsou uznávané osobnosti, na tiskovkách okolo nás skákali s mikrofony novináři, i na malé gala došlo třeba 3000 diváků. Celkově je v tom sportu úplně jiná atmosféra než u nás a opět se to netýká jen MMA. Poláci si váží svých boxerů, judistů...
V začátcích MMA se jednalo o zajímavý zápas rozlišných stylů, borci většinou stavěli na jednom základu, například Thajském boxu, zápasu či Judu. Po prvních turnajích, kdy se ukázala síla BJJ a obecně boje na zemi, se začali více zaměřovat na komplexnost, bez omezení na jednotlivé styly. Mají „tradiční“ bojová umění a sporty stále co nabídnout?
Upřímně si myslím, že ne. Maximálně jako dobrý základ, ale v dnešní době je možnost trénovat MMA jako sport už od malička a je to ideální cesta. Rory MacDonald (pozn. red.: zápasník UFC) začal ve třinácti a na plynulosti jeho technik je to vidět. Třeba Maia je eso v BJJ a grapplingu, ale postoj už dělá delší dobu a pořád je „ztvrdlý“ a chybí mu plynulost, začal totiž pozdě. Proto nikdy nebude šampionem UFC. V našem klubu máme spoustu kluků ve věku 10-14 let, ti nejmladší chodí zápasit klasický box, ale starší už zkouší i amatérské MMA zápasy podle mnohem měkčích pravidel a myslím, že až dorostou do profi zápasů, tak to na jejich plynulosti půjde znát. Musíme si uvědomit, že za 10-15 let budou na špičce v MMA skoro výhradně borci, kteří začínali s tím sportem v útlém věku. Funguje to tak ve všech sportech a MMA nebude výjimkou. Čím je člověk starší, tím se pomaleji učí.
Vizitka
hlavní trenér JMFS
trenér boxu ČBA třetí třídy
přivedl své svěřence k titulu mistra republiky v 5 bojových sportech a k titulu mistra světa v grapplingu, dále k pozici jedničky žebříčku MMA v ČR ve dvou vahách (do 66 kg – Kotlář, do 70 kg – Kozma)
trenér české reprezentace na MS v grapplingu 2010
Vy jste „vyrostl“ v boxerském prostředí, považujete obecně stand up svých svěřenců za silnější část boje? Jejich úspěchy na soutěžích v graplingu, či BJJ by to popíraly…
Nezaměřujeme se na žádný aspekt boje jako takový, ale MMA bereme jako celek. Sice kluci chodí sbírat zkušenosti do jiných sportů, ale hlavní je pro nás mít všechny složky boje spojené v plynulý celek. Co se týče mých znalostí technik, tak se nepovažuju za nějakého specialistu ani na postoj ani na zem. Mám nějakou ucelenou představu o technikách, které v MMA fungují, což se rozšiřuje každým shlédnutým zápasem nebo instruktážním videem, každým tréninkem v Polsku.
Máte nějaké obecné principy, na kterých stavíte základy tréninku pro každého vašeho svěřence, nebo se od začátku snažíte přizpůsobovat trénink konkrétnímu závodníkovi a jeho silným stránkám?
Základní princip je určitě fyzická kondice, síla a pevné základy boje v postoji a na zemi. Například na zemi to jsou pozice, úniky a kontrola, v postoji pohyb, rovné údery, takedowny a obrana proti takedownům. Toto jsou věci, které je třeba drillovat „doblba“ a platí to pro všechny zápasníky. Ostatní už je přizpůsobeno soupeři, a co zápasníkovi sedí. Když je borec vysoký a má dlouhé nohy, tak třeba pracujeme více na kopech, kolenech a guardu, když je podsaditý, tak box u těla, takedowny a ground and pound na zemi.
Kde čerpáte nápady a inspirace do tréninků? Považujete za dobrý zdroj i internet?
Dobrý zdroj je jakýkoliv zdroj, který poskytne kvalitní informace. Ideální je osobně, třeba když jsem měl možnost čerpat teď od Przemo Gnata, který má černý pás pod Drysdalem a přímo s Drysdalem trénuje, tak je to naprosto špičková možnost. Na druhou stranu lepší je mít kvalitní informace z instruktážního videa, než nekvalitní naživo. A já nemám prostředky na to jet 500 km, abych se doptal na každý detail. Navíc technika se dá okoukat i u sledování zápasů. Dobře vidím rozdíl na nováčcích, kteří sledují UFC, a těch, kteří nemají vůbec tušení, jak vypadá triangl, armbar a gilotina. Pokud má nováček „nakoukané“ zápasy, mnohem snadněji se mu učí techniky.
Co vás motivovalo a motivuje k trenérské práci?
Baví mě sport MMA jako celek. Baví mě vést tréninky, připravovat borce na zápas. Hlavně u těch nejmladších ty jiskřičky v očích u prvních výher – to jsou čisté emoce, které jinde člověk hledá těžko. Jsem rád, že se můžu živit tím, co mě baví. Motivací je pro mě každá výhra nebo aspoň dobrý výkon mého svěřence. A samozřejmě „feedback“ který od svých svěřenců dostávám. Náš klub je svým způsobem jedna velká rodina. V neposlední řadě se nám daří dávat klukům něco do života, ať už určité morální hodnoty, tak je učíme tvrdě makat, pokud chtějí něčeho dosáhnout.
U části „staré gardy“ věnující se tehdy ještě ultimátním zápasům, máte rozporuplnou pověst. Je pro vás i v tomto směru zadostiučiněním „krasojízda“ vašich svěřenců nejen na českých turnajích a jejich pozice v žebříčcích?
Ne. Je mi úplně jedno, co si o mně kdo myslí. Výsledky mě těší kvůli mým klukům, ne kvůli tomu, že bychom někomu „ukázali“. A obecně je mi jedno, co si o mě lidi ve světě bojových sportů v ČR myslí, nikdy jsem neměl snahu ani zájem s někým spolupracovat, zaměřuju se na svoje chlapce a spolupráci směřuji do Polska a na Slovensko, kde mi to více sedí. Proto jsou třeba mí svěřenci zastupováni polským managementem (Slugfest Management).
MMA je populární i v souvislosti s tréninkovými kondičními programy. Je to tak, že na tréninky chodí část lidí i kvůli kondici, a bojový aspekt je pro ně jen druhotný?
No u nás v klubu ani moc ne. Jsem hrdý na to, že jsme klub zápasníků, kluci se chtějí prát, chtějí zápasit. Teď jsme měli amatérskou ligu MMA čistě pro náš klub a dali jsme do kupy 23 zápasů! A to spousta kluků chodí třeba jenom box, další jsou už profíci, jiní nemohli nebo byli nemocní. Odhaduju, že máme v klubu 70-80 zápasníků, na což jsem nesmírně pyšný! Samozřejmě docházejí lidé i kvůli kondici, ale je jich minimum.
Oblíbený zápasník MMA?
Kazushi Sakuraba.
Oblíbený sportovec obecně?
Boxer Sergio Martinez.
Oblíbená technika nebo kombinace?
Osobně mám rád páky na nohy, ale kluky to moc neučím, v MMA je to zbytečný risk ztráty pozice.
Statistika Davida Kozmy : 
